Když vláda České republiky v březnu 2014 rozhodla poskytovat pomoc Ukrajině, stála Česká rozvojová agentura před výzvou. Rozvojové programy se obvykle plánují několik let dopředu a realizují minimálně pět let, aby dosáhly viditelného výsledku. V případě Ukrajiny však šlo o pomoc okamžitou, která reagovala na probíhající konflikt na východní Ukrajině. Vláda nám stanovila časový rámec na období let 2014 až 2016.

Museli jsme rychle provést analýzu potřeb. Máme pomáhat v energetice kvůli tomu, že řada veřejných budov na Ukrajině není zateplená? Máme pomáhat ve zdravotnictví kvůli tomu, že Ukrajina má nízký podíl očkovaných dětí a rychle rostoucí počet nakažených HIV/AIDS? Nebo máme pomáhat v oblasti spravedlnosti kvůli vysoké korupci a neutěšenému stavu ukrajinské justice?

Všechny tyto rozvojové intervence dávají smysl, náš rozpočet na Ukrajinu však byl jen 25 milionů korun. Museli jsme zohlednit, co na Ukrajině dělají jiné dárcovské země a co může Česko nabídnout. Za takovou oblast jsme po konzultaci s naší ambasádou v Kyjevě zvolili reformu vysokého školství. V červenci 2014 Ukrajina přijala nový zákon o vysokoškolském vzdělávání. Zákon byl v ukrajinských podmínkách unikátní, neboť jej nepsali politici, nýbrž samotní rektoři a akademičtí experti.

Hlavním smyslem reforem bylo přiblížit ukrajinské vysoké školství evropským standardům. Postsovětský centralizovaný model řízení byl opuštěn a univerzity získaly větší autonomii. Ukrajina zprůhlednila přijímací řízení na vysoké školy a začala provádět další reformy.  Na ukrajinském Ministerstvu vzdělávání a vědy jsme našli spolehlivé partnery. V prosinci 2015 jsem v Kyjevě podepsal memorandum o spolupráci s náměstkyní ministra pro vědu a vzdělávání Innou Sovsun. Memorandum zastřešilo naši spolupráci ve třech pilířích.

1. První pilíř se zaměřil na expertní pomoc ústředním institucím s reformou vzdělávacího systému. Do pomoci se zapojily naše Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Česká školní inspekce a Masarykova univerzita v Brně. Pomáhaly ukrajinskému ministerstvu a Ústavu pro analýzu ve vzdělávání při implementaci vytyčených reforem, především v oblasti sběru, zpracování a evidence statistických dat. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) také ve spolupráci s partnery ze zemí Visegrádské čtyřky uspořádala v říjnu 2015 v Černivcích konferenci, zaměřenou na reformu financování vysokého a vyššího odborného školství.
2. Druhý pilíř byl postaven na partnerství mezi univerzitami. Česká zemědělská univerzita navázala spolupráci s Národní zemědělskou univerzitou ve městě Sumy, Masarykova univerzita s Katolickou univerzitou ve Lvově, Palackého univerzita zase s univerzitami v Charkově a Záporoží. Do programu se zapojili i experti z Univerzity Karlovy, kteří radili pracovníkům Národní pedagogické univerzity v Perejaslavi-Chmelnickém. Spolupráce univerzit se soustředila na rozvoj studijních programů a mezinárodní mobilitu studentů a učitelů včetně jejich zapojení do tzv. Boloňského systému.
3. Třetí pilíř spočíval v materiální pomoci školám, které byly přímo postiženy konfliktem. Řada z nich musela opustit původní sídla v oblastech ovládaných proruskými silami a najít si nové prostory. To se týkalo například Donbaské národní akademie civilního inženýrství a architektury v Kramatorsku, Národní Univerzity Tarase Ševčenka ve Starobilsku nebo Institutu zahraničních jazyků v Bachmutu. Česká rozvojová agentura jim pomohla rekonstruovat školní budovu, připravit kompletní rekonstrukci koleje pro studenty a vybavit prostory výpočetní technikou.

Nejlepší investicí do budoucna každé země jsou lidské zdroje. Po necelých třech letech nese česká pomoc ukrajinskému školství konkrétní výsledky. Ukrajina potřebuje vychovávat nové elity v transparentním, demokratickém a moderním vysokoškolském prostředí. Jedině tak postupně překoná korupci, oligarchii a byrokracii, která dusí její rozvojový potenciál. Zároveň jsem si vědom, že jde o běh na dlouhou trať. Jsem proto rád, že vláda České republiky na návrh Ministerstva zahraničních věcí rozhodla pokračovat v mimořádné pomoci Ukrajině i v roce 2017.