Generace Evropanů žily v relativním bezpečí a prosperitě. Na troskách druhé světové války vybudovaly Evropské společenství, které se počátkem milénia rozšířilo na většinu kontinentu. Evropská unie prošla několika krizemi, ale každou přečkala bez úhony a ještě posílena.

Ve čtvrtek 24. února se civilizovaná Evropa probudila do nové reality. Rusko vojensky napadlo sousední suverénní stát. Principy evropské bezpečnosti byly otřeseny do základů. Prezident Putin nepřímo hrozil použitím atomových zbraní. Demokratická Ukrajina bojuje o svobodu a budoucnost. Válka není vedena pouze na moři, souši a ve vzduchu, ale také v médiích a kyberprostoru.

Vojenská agrese není jediná hrozba, kterou Evropa čelí. Již dva roky nás dusí koronavirová pandemie. V poslední době se šíří ekonomické nebezpečí v podobě vysoké inflace a zadlužení. Ničivější záplavy, požáry a bouře nám připomínají klimatické nebezpečí. A na pozadí všeho hrozí nebezpečí demokratickým institucím, neboť v Evropě roste nerovnost a polarizace názorů.

Zelená ekonomika

České předsednictví v Radě Evropské unie ve druhé polovině roku 2022 přichází v nelehké době. Bezpečnost, obrana a odolnost Evropy budou skloňovány ve všech pádech. Každý zdroj nebezpečí – ekonomika, klima, pandemie – má vlastní příčiny, které musíme pojímat komplexně. Řešení urgentních hrozeb by nemělo jít na úkor dlouhodobých výzev.

Vezměme ekonomické dopady vojenské agrese Ruska proti Ukrajině. Válka bezprostředně zvýšila ceny ropy a plynu, čímž zhoršila už tak vysokou inflaci v Evropě. Bezprostřední náklady budou velké a příští zimy těžké. Vysoké ceny energií zvláště dopadnou na ekonomicky slabší vrstvy společnosti. Bude záležet na reakci a solidaritě států Evropské unie, k čemuž může české předsednictví napomoci.

Místo ruského plynu budeme muset krátkodobě pálit více uhlí, ve středním období nám pomohou nové terminály na zkapalněný plyn, nicméně v dlouhém je jasný trend k obnovitelným zdrojům. Zelená transformace pomůže nejen snížit emise, ale také zvýšit konkurenceschopnost Evropy a zajistit její nezávislost na zdrojích z nespolehlivých zemí jako je Rusko.

Obrana a odolnost

NATO se vrací ke svým kořenům, tedy teritoriální ochraně svých hranic. Expediční války v Afghánistánu či Africe se zřejmě stanou minulostí. Nezmizí ale tamní problémy – chudoba, boj o vodu, terorizmus, organizovaný zločin. Již nyní válečné situace dopadá na nedostatek a ceny potravin v rozvojových zemích. Neřešené problémy v těchto zemích se Evropě mohou vrátit jako bumerang a připomenout migrační vlnu z roku 2015.

Evropa musí aktuálně pomoci především Ukrajincům prchajícím před válkou. Na rozdíl od roku 2015 není pochyb, že jde o skutečné uprchlíky. Zátěž pro evropský migrační a azylový systém je však podobná. Zatímco tehdy byly přehlceny země jižního křídla, nyní jsou zatíženy východní země Evropské unie. Řešením bude opět solidarita a sdílení břemene, i když slovo kvóty už nebude na stole.

Měkká měnová politika vytvořila podhoubí pro růst cen dávno před koronavirem. Inflace však byla akcelerována přiškrcením globálních obchodních řetězců v důsledku pandemie a ruské agrese. Na druhé straně pandemie akcelerovala výzkum vakcín, který může vést k technologickému pokroku v dalších oblastech, jako jsou biotechnologie, nanotechnologie a genetické inženýrství.

Pandemie i válka na Ukrajině odhalily soudržnost i zranitelnost evropské společnosti, která stojí na pluralitě a svobodě slova. Internet se stal nástrojem hybridní války. Stejné technologie však pomohly Evropanům se lépe spojit a reagovat. Lidé na sociálních sítích organizovali humanitární pomoc Ukrajině a hnutí Anonymous dokonce vyhlásilo Rusku kybernetickou válku.

Společný nepřítel spojuje

Cizí síly z východu se již delší dobu snažily evropskou společnost oslabit a rozdělit. Používaly k tomu dezinformace na webu, kterým naslouchaly určité názorové a politické proudy. Avšak hrubá agrese putinovského Ruska proti Ukrajině přinesla opačný efekt. Evropská unie se semknula a přijala balíky sankcí. Švédsko a Finsko dostaly pozvánku do NATO. Ukrajina a Moldavsko se staly kandidáty na vstup do Evropské unie.

Balkán je další oblastí, kde probíhá geopolitický souboj mezi Západem a Ruskem, případně Tureckem. Ve světle ukrajinských událostí dostává nové impulsy také politika rozšiřování EU. Pokud se podaří nalézt řešení mezi Bulharskem a Severní Makedonií, dojde během českého předsednictví k zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií . Naším cílem bude rovněž udělení kandidátského statusu Bosně a Hercegovině.

Ruská agrese ukázala, jak prozíravé bylo rozhodnutí Česka vstoupit do NATO v době, kdy se Rusko stále zmítalo v ekonomické a politické krizi. Pevná transatlantická vazba zůstává zárukou evropské bezpečnosti. Zároveň se mluví o strategické autonomii Evropské unie. České předsednictví naváže na tzv. strategický kompas pro evropskou obranu, který byl schválen během francouzského předsednictví.

Česko v čele Rady Evropské unie nastolí další témata, která v důsledku války na Ukrajině nabyla na aktuálnosti, jako jsou kybernetická bezpečnosti a svoboda médií. Zároveň se jako neutrální předseda nevyhneme tématům, která pro nás dosud byla z národního hlediska citlivá, ať jde o sdílení migračního břemene, zelenou dohodu či společnou evropskou obranu. Každopádně o události a výzvy nebude nouze. Česko přichází do čela Evropy ve vskutku klíčový moment.