Britové hlasovali pro odchod své země z Evropské unie. Politici i finanční trhy se vzpamatovávají ze šoku. Na hodnocení dopadů je příliš brzy, přesto se již vynořují mnohé prognózy. Pojďme se na Brexit podívat očima rozvojové spolupráce.

Komentátoři připisují Brexit na vrub krátkozrakosti a taktizování britských politiků. David Cameron toužil vejít do historie jako jeden z nejdéle vládnoucích premiérů. Aby vyhrál volby, slíbil vypsat referendum a vyjednat v Bruselu takové podmínky, které umožní Británii setrvat v Evropské unii. Doufal, že přechytračí unijní partnery i britské voliče najednou, ale tato sázka mu nevyšla. Místo toho vejde do historie jako premiér, který zklamal a dost možná zapříčiní rozpad Spojeného království.

Zařadí se po boj takových velikánů jako Neville Chamberlain, který v Mnichově volil mezi válkou a hanbou (vybral si hanbu a dostal válku). Podobně Cameron volil mezi porážkou pro sebe, nebo svou zemi (vybral si porážku pro svou zemi a nakonec prohrál i on sám). Avšak neselhal pouze premiér, nýbrž celá politická reprezentace. Podobně taktizoval šéf labouristů Corbyn – jeho strana sice většinově podporuje členství v Unii, ale z přízemních důvodů se příliš nezapojovala do kampaně, kterou vedli konzervativci.

Zastánci setrvání jednoduše prohráli, neboť zůstali u technických argumentů a nedali do kampaně své srdce. Zastánci odchodu naopak dokázali apelovat na emoce, byť jejich argumenty byly často iracionální. Také politické špičky Evropské unie mají máslo na hlavě. Příliš se odpoutaly od života obyčejných občanů a připustily, že skvělá myšlenka evropského sjednocení zdegenerovala do byrokratického klubka národních, komerčních a osobních zájmů. Brexit ohrožuje samotnou existenci Spojeného království, ale zároveň je i posledním budíčkem pro Evropskou unii, která stojí nad propastí.

Tolik k bezprostředním důvodům;  skutečné příčiny hlasování jsou daleko hlubší. Střední třída ve vyspělých zemích se jen těžko vyrovnává s tlaky globalizace a technologického pokroku. Chudé země naopak z globalizace dosud těžily, neboť se k nim díky levné pracovní síle přesouvala výroba a investice. Prostí Angličané, kteří celý život pracovali ve slévárně, jen těžko pochopí, že v Číně je možné vyrobit ocel levněji. Místo toho vidí, že jejich pracovní místa mizí do rozvojových zemí a druhým směrem proudí hordy chudých migrantů. Bláhově doufají, že lamanšský průliv je od zbytku Evropy ochrání, a naslouchají křiku populistů, kteří je v tom utvrzují.

Pro globální boj proti chudobě znamená Brexit spíše obavy. První věc, která každého napadne, jsou peníze. Propad kurzu libry okamžitě snížil hodnotu pomoci, kterou Británie financuje v zahraničí asi o 10%, byť může jít o dočasný propad. Velká Británie přispívala na rozvojové programy EU asi 2 mld. liber ročně. Pokud vyhrají populisté a tyto peníze se vrátí např. do národního zdravotního systému, budou chybět jinde. Velká Británie tak nesplní závazek věnovat 0,7% HDP na rozvojovou pomoc jen rok poté, co si ho slavně uzákonila.

Britské peníze budou chybět v rozpočtu EU i v Evropském rozvojovém fondu, který stojí mimo rozpočet. Evropská unie se bude muset dohodnout, zda nedodrží své sliby rozvojovým zemím, nebo výpadek doplní z dodatečných příspěvků zbylých členů, včetně České republiky. Pro Česko to může znamenat více příležitostí. Více českých občanů se po Britech dostane na pozice v Evropské komisi, kde se rozhoduje o směřování pomoci. Více českých firem a nevládek se bude moci zapojit do projektů EU. Také Česká rozvojová agentura začala proces certifikace pro delegovanou spolupráci, aby mohla implementovat rozvojové projekty za peníze EU.

Dopad Brexitu na rozvojovou spolupráci EU ale půjde za rámec peněz. Velká Británie patřila k největším zastáncům pomoci nejchudším zemím v Africe, stejně jako reforem politik, pokud šlo o volný obchod, snižování emisí uhlíku či boj proti daňovým únikům. Po jejím odchodu budou v Bruselu více slyšet hlasy nejen z Francie a Německa, ale i ze zemí jako Itálie a Španělsko. Oslabí se důraz na Afriku a místo toho se do hry vrátí latinskoamerické země, které patří spíše k zemím se středním příjmem. Britský odchod zásadně ovlivní revizi Dohody z Cotonou mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří. V extrémním případě dojde k rozpadu tohoto privilegovaného partnerství a zahrnutí fondu zpět do rozpočtu EU. Spojené království místo toho posílí vazby na své bývalé kolonie v rámci Commonwealthu.

Britský odchod může ovlivnit i některé priority, které v rozvojové spolupráci EU prosazuje Česká republika. Jedním ze společných bodů byl důraz na lidská práva, demokracii a dobré vládnutí, který si však rozvojová pomoc EU zřejmě uchová i bez Velké Británie. Nepřímý vliv Brexitu časem pocítí země na Balkáně a ve východní Evropě, které patří k prioritním partnerům České republiky v rozvoji. Ubude britský hlas, který místo prohlubování podporoval rozšiřování Evropské unie. Unie bude zahleděna do řešení vnitřních problémů, což jí oslabí na geopolitickém poli. Vzniklého vakua se budou snažit využít jiné země, ať již Rusko ve východní Evropě, nebo Rusko a Turecko na Balkáně.

Věřme, že nakonec k nejhoršímu scénáři nedojde. Evropská unie se rychle dohodne s Velkou Británií nejen na podmínkách odchodu, ale také na podmínkách budoucí spolupráce. Velká Británie bude nadále podporovat stejné principy boje s chudobou a dobrého vládnutí jako zbytek Evropy. Velká Británie se dokonce bude moci zapojovat do společného programování a implementace rozvojové pomoci EU tak, jako se nyní zapojují Norsko a Švýcarsko.

Odchod Velké Británie z EU není tragédie. Tragédie by nastala teprve, pokud by Evropa a svět ve Velké Británii ztratily partnera. Partnera, který vždy vynikal otevřeností k okolnímu světu a podporou svobodného obchodu i svobody lidí. Partnera, který vždy stál na straně liberálních myšlenek pokroku proti zpátečnické ignoranci a nacionalizmu. Nadějí, že Velká Británie zůstane tímto partnerem, je především mladá generace. Vždyť skoro 2/3 mladých lidí do 25 let hlasovaly proti Brexitu.