Asi nikdo nezaváhá při odpovědi na uvedenou otázku. Jaký je ale vztah mezi zdravím a bohatství z globálního pohledu? Světová zdravotnická organizace odhaduje, že 400 milionů lidí v chudých zemích nemá přístup k žádné lékařské péči. U středněpříjmových zemí přestává být problémem přístup, nýbrž kvality zdravotnických služeb. Vybavení je zastaralé a lékaři a sestry jsou špatně vyškolení. U bohatých zemí včetně Česka je hlavním problémem, jak ufinancovat moderní vybavení a léčebné metody v důsledku stárnutí populace.

Pojďme ale zůstat u chudých zemí. Bjørn Lomborg, přezdívány “skeptický ekolog”, chtěl nalézt nejlepší řešení globálních problémů. Věděl, že problémů je mnoho a naše zdroje omezené, proto dal limit 75 miliard dolarů. Experti vybírali ze čtyř desítek investičních nápadů, jako je zákaz zbrojení, ochrana biodiverzity, podpora vzdělávání, prevence přírodních katastrof, přístup k vodě a hygieně, zpomalení růstu populace a podobně.

Nakonec vybrali 16 nejlepších nápadů, z nichž se čtyři pětiny přímo či nepřímo týkají oblasti zdraví. Konkrétně zahrnují boj proti HIV, malárii, tuberkulóze a žloutence, očkování dětí, či snížení podílu soli v potravě. Za vůbec nejlepší investici experti považují mikro-výživové a rehydratační doplňky proti průjmům, které za 1 dolar přinesou zisk 30 dolarů v podobě uspořených léčebných nákladů, lepšího vzdělání a delšího a produktivnějšího života stamilionů lidí, zejména pokud se jim pomůže v dětském věku.

Na papíře vypadají doporučení expertů krásně, co ale brání v jejich naplnění v praxi? Existuje pět hlavních překážek pro zlepšení zdraví v nejchudších zemích světa.

Za prvé – neefektivní využívání zdrojů. Problémem není nedostatek peněz. Vždyť jen na rozvojovou pomoc šlo loni 146 miliard dolarů, což je dvojnásobek sumy, se kterou pracovali Lomborgovi experti. K tomu je třeba připočíst domácí zdroje, neboť všechny rozvojové země se zavázaly na veřejné zdraví věnovat 15% státního rozpočtu. Avšak spousta peněz je promrhána kvůli velké byrokracii a špatné koordinaci. Srí Lanka i Zambie věnují na zdraví jednoho člověka stejných 70 dolarů, ovšem v Zambii umírá osmkrát více dětí než na Srí Lance. Vietnam má stejnou průměrnou délku dožití jako Brazílie (74 let), i když na zdravotnictví vydává dvanáctkrát méně než Brazílie.

Za druhé – nedostatek koordinace. Řada infekčních chorob je přenositelná z jedné země do druhé, zvláště v éře globalizace a cestování. Smysl mají pouze univerzální řešení, která pokryjí celou planetu. Proto v roce 2002 vznikl Globální fond na boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii. Do něho přispívají jak vlády bohatých i chudých zemí, tak i soukromí dárci. Například Nadace Billa a Mellindy Gatesových vloni přispěla 200 milionů, což je stejně jako Německo či Velká Británie. Česko do globálního fondu nepřispívá, na rozdíl od společnosti Takeda Pharmaceutical, která má u nás dceřinou společnost.

Za třetí – zájmy farmaceutických firem. Když jsme u farmaceutických firem, nelze nezmínit problém patentové ochrany léků. Firmy logicky namítají, že vývoj léků je extrémně drahý, proto se jim musí vyplatit. Chudí lidé v chudých zemích si tyto léky nemohou dovolit, ale existují levné generické kopie. Klíčový je systém kontroly distribuce, aby se levná generika nedostala oklikou na trhy v bohatých zemích, což by celý systém podkopalo. Farmaceutické firmy raději preferují léky na chronické civilizační choroby jako je obezita, pro které najdou lukrativní trh. Ovšem vyvíjet léky pro sice smrtelné, avšak vzácné choroby v chudých zemích s malou kupní silou se jim nevyplatí. Proto řada donorů podporuje tzv. advanced market commitments, aby dopředu zaručili odbyt nových léků či vakcín.

Za čtvrté – předsudky lidí. V historii lidstva byla medicína spojována s magií, čarodějnictvím a šarlatánstvím. Některé pověry přetrvaly dodnes. V druhé polovině roku 2014 se ve třech západoafrických zemích lavinovitě šířila ebola. Umírali nejen lidé, ale i sestry a doktoři, čímž se boj s epidemií ještě více komplikoval. K šíření přispívaly i tradiční pohřební obřady, během nichž se nakazila řada pozůstalých. Naštěstí se podařilo zapojit kmenové a duchovní vůdce, kteří měli ve své komunitě značnou autoritu a pomohli změnit zvyklosti lidí. Teprve poté se šíření infekce zpomalilo. Osvěta lidí je klíčová. Když v Africe postavíme studny pitné vody, tak to samo o sobě nepomůže, jestliže zároveň nezlepšíme hygienické návyky místních obyvatel.

Za páté – omyly politiků. Jihoafrický prezident Mbeki popíral souvislost mezi virem HIV a nemocí AIDS. Antiretrovirální léky považoval za jedovaté a místo toho chválil tradiční léčbu založenou na česneku, řepě a citrusech. Odborníci odhadují, že díky těmto pověrám, kterým dodnes věří třetina Jihoafričanů, zemřelo zbytečně asi 350 tisíc lidí. Nový americký prezident Trump hned první den v úřadě přijal nařízení, které zastavuje rozvojovou pomoc organizacím podílejícím se na rodičovském plánování. Desetitisíce žen a dětí ve vzdálených rozvojových zemích, které o Trumpovi nikdy neslyšely, tak na jeho politiku mohou doplatit, neboť se budou v zoufalství snažit o potraty bez lékařského dozoru.

Světová zdravotnická organizace vyhlásila 7. duben Světovým dnem zdraví. Je připomínkou, že problém veřejného zdraví se týká každého z nás. Česká rozvojová agentura pomáhá školit porodní asistentky v Zambii, aby méně matek a dětí umíralo při porodech. V Srbsku a Bosně jsme nejen dodali nové vybavení, ale hlavně vyškolili zdravotní personál. V Gruzii jsme zachránili životy díky lepší prevenci a léčbě onkologických chorob. Samozřejmě, že lepší je být zdravý a bohatý. Ovšem nesmíme zapomínat ani na chudé a nemocné.