Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila 17. července epidemii eboly v Demokratické republice Kongo za zdravotní krizi mezinárodního významu. Jedná se o mimořádné opatření – dosud byla taková krize vyhlášena pouze u prasečí chřipky v roce 2009, obrny v roce 2014, eboly v západní Africe v roce 2014 a epidemie zika v roce 2016.

Pro Demokratickou republiku Kongo (dříve Zaire) není ebola neznámým strašákem. Za poslední půl století zažila už deset nákaz. Nynější epidemie eboly je největší v historii země a druhá největší v Africe od velké epidemie, která si v letech 2014 až 2016 v Libérii, Guinei a Sierra Leone vyžádala 11 tisíc životů.

WHO byla tehdy kritizována, že na ebolu v západní Africe reagovala pomalu. Nový generální ředitel WHO Tedros, který sám pochází z africké země, proto neponechal nic náhodě. Krizi mezinárodního významu vyhlásil v době, kdy počet mrtvých v Demokratické republice Kongo je asi desetinový oproti situaci v západní Africe.

Hlavním důvodem není počet mrtvých, ale zvýšené riziko přenosu nákazy do sousedních zemí. Ebola způsobuje horečku a vnitřní krvácení a asi polovina nakažený na ni umírá. Epicentrem nákazy, odkud pochází tzv. pacient nula, je město Beni v severním Kivu. Dosud se nakazilo 2500 lidí, z čehož 1700 zemřelo.

Nákazu kolem Beni se zatím nepodařilo dostat pod kontrolu a počet nakažených roste. Pracovníci WHO se nedostanou ke všem ohroženým obyvatelům. Situaci komplikuje roztříštěnost komunit na velké rozloze se špatnou infrastrukturou. Severní Kivu je navíc konfliktní oblastí, kde bojují různé skupiny rebelů. Centrální vláda nemá území pod kontrolou a někteří povstalci dokonce útočí na zdravotní centra.

Ještě více než situací v Beni je WHO znepokojena přenosem choroby do města Goma. To je hustě obydlené dvoumilionové město, které leží na hranici s Rwandou. Právě riziko zavlečení eboly do sousedních zemí donutilo WHO vyhlásit krizi mezinárodního významu.

WHO řeší dilema. Na jedné straně nechce být obviněna z nečinnosti, na druhou stranu nechce šířit paniku. Zdůrazňuje, že zatím není důvod zavádět kontroly na hranicích. Restrikce pro pohyb obyvatel a zboží by zhoršily ekonomickou situaci, čímž by se reakce na krizi stala ještě složitější. V Gomě nebyl potvrzen žádný sekundární přenos, tj. zatím jsou to jednotlivé případy dovezené z Beni.

Riziko přeshraničního přenosu hrozí zejména do Burundi, Rwandy, Jižního Súdánu a Ugandy. WHO sousedním zemím doporučuje zintenzivnit mapování pohybů obyvatel a předem schválit licence pro možné použití vakcín. Všem zemím WHO doporučuje neuzavírat hranice, nezavádět vstupní screening na letištích ani přístavech a nevyžadovat očkování jako podmínku pro udělení víz.

Zatímco ochranu sousedních zemí lze považovat za preventivní opatření, jádro boje s nákazou stále leží v Demokratické republice Kongo. Její ministr zdravotnictví krátce po vyhlášení krize mezinárodního významu rezignoval. V pozadí rezignace stály snaha o nasazení druhé experimentální vakcíny od firmy Johnson&Johnson k dosud již používané vakcíně od firmy Merck.

Zastánci druhé vakcíny argumentují, že dodávky od Merck nestačí. Firma Merck dosud dodala 195 tisíc vakcín, do konce roku je schopná dodat dalších 250 tisíc vakcín a příští rok produkci zdvojnásobit. Podle WHO to má stačit na pokrytí stávající kruhové kampaně, kdy se očkují pouze lidé, kteří byli nebo mohli být v kontaktu s nakaženými.

Pokud by se však situaci zhoršila a mělo dojít k plošnému očkování, zásoby od firmy Merck by nestačily. Nasazení druhé vakcíny by tento problém mohlo vyřešit, ale zároveň by do očkovací kampaně vnéslo zmatek. Vakcíny mají odlišný charakter. Vakcína od firmy Merck je jednorázová a účinná již po 10 dnech, i když nezaručí trvalou ochranu. Vakcína od Johnson&Johnson má údajně dlouhodobý účinek, ale k tomu jsou potřeba dvě dávky s odstupem dvou měsíců.

Renomovaná organizace Lékaři bez hranic proto doporučuje, aby byly obě vakcíny nasazeny komplementárně. Zatímco vakcína od Merck zůstane první volbou v akutních centrech epidemie, vakcína od Johnson&Johnson může sloužit jako dlouhodobá prevence před rozšířením do okrajových oblastí.

Výrobní linky Merck v Německu jedou na plno. Ve skladech v Rotterdamu zase čeká 1,5 milionů vakcín od Johnson&Johnson. Kromě amerických firem vyvíjejí vakcíny také v Číně a Rusku. Jedná se o potenciálně výnosný byznys. Všechny vakcíny jsou zatím v experimentální fázi a žádná nebyla ze strany WHO oficiálně certifikována. Laboratorní testy jsou pouze teoretické, účinnost se nejlépe ověří až při skutečné epidemii.

Jelikož pokusné vakcíny nelze použít bez souhlasu dotčené země, dostala se vláda Demokratické republiky Kongo pod tlak. Prezident použití vakcíny od Johnson&Johnson protlačoval. Ministr zdravotnictví preferoval osvědčenou vakcínu od Merck. Po svém odchodu vysvětlil: “Nechtěl jsem, aby se z občanů Demokratické republiky Kongo stali pokusní králíci”.

Mezitím se objevily tři případy eboly v Ugandě. Pětiletý chlapec a jeho babička zemřeli. Ostatní příbuzní, z nichž jeden je virem také nakažen, jsou izolováni. Celá rodina přišla pěšky z Demokratické republiky Kongo a souhlasila, že bude repatriována domů. Nicméně to stačilo, aby vláda Ugandy spustila přípravný plán a schválila licenci na použití experimentální vakcíny. Možná to bude vakcína od Johnson&Johnson.